Až zhasne Orion, kdo uzří slib a zlato?
Kdo pýchy naší zvěst, až runa okorá?
Kdo úsměv dítěte, jež dosud nepočato?
Jak pily ostrý svist slibuje stromům tvary,
nechť lidským úlekem pták černý krákorá,
vem z rukou kostlivce slib jako dílo starý.
Jak mraky shluknou se, o bouři nevědouce,
jež prorvou promění klínové písmo hor
a nových květů tvar dá narozené louce.
Jsi hvězda, pýcha jsi, jsi semeno i zboží,
jsi větev šumící i temné řeky vor.
Kdo první řekl zmar, děl první: tvorba boží.