Zní z dálek vítr: boj a var... Snad jarní, snad...
Hoj, srdce, víru měj v tu píseň dalekou!
To březen, březen již se dere do zahrad,
slyš! hučí do stromů. Slyš! duní nad řekou!
Slyš všechny sliby! Přehluš minulost!
Slyš boj a var! Slyš slávu světlých dní!
Dost bylo vzpomínek i stesku dost,
ta jarní píseň ledy promění.
Po modré hladině u břehů rozrytých
již pluje poslední ze zarputilých ker,
a proud je svoboden jak radost v prsou tvých
a kraj je důvěřiv jak duše v svatvečer.