Jde mimo nalíčená žena,
zrak hoří, tmí se obočí,
šíj jako ranou nachýlená,
však horký pohled útočí.
Je Carmen to? Je Magdalena?
Či smutná duše otročí?
I soucit lapá jako fena,
když soustem ji pán ochočí.
A je to zážeh ziskuchtivý,
či posměšný, či zrádně mstivý,
jejž náhle v zorničkách jí zřím?
Ten zážeh jako zákmit dýky
na zhrdače i soucitníky:
Ať jsem, čím jsem – já vítězím!