Kraj celý aleluja slaví,
již vidíš ptáků hlučný pluk,
jak navrací se, nedočkaví,
v stín mladých lesů, v zeleň luk.
Nad hlavou krouží trilku zvuk,
odpověď šumí háj i řeka –
pojď se mnou v dálku, se mnou bluď,
kde zkvetlou strání včela těká –
kdo ví, kde štěstí na nás čeká?
Můj hochu, dnes mi vesel buď!
Ten rozzářený obzor praví:
je konec zimních chmur a muk,
dnes každý sen tu druha zdraví
a v radostný se vmísí shluk.
A v jeho každý list a puk
i v srdce svěží míza stéká,
s ní nová síla plní hruď
a křídla vzpíná do daleka –
Kdo ví, kde štěstí na nás čeká?
Můj hochu, dnes mi vesel buď.
Čas neváhá, ten lupič dravý,
vždy bere dary štědrých ruk,
snad zítra budou dolů hlavy
a mdlobný srdcí našich tluk.
Však dnes, dnes žádný nesouzvuk
mě neděsí a neuleká
a ty se také nezarmuť,
vždyť já chci pěvce mít a reka!
Kdo ví, kde štěstí na nás čeká?
Můj hochu, dnes mi vesel buď!
Toť zkazka již je dávnověká,
že z jara krev je jako rtuť,
a srdce čeká, čeká, čeká.
Na pěvce, reka, na člověka –
věř jaru, věř, a šťastna buď!