Večer hebký, snově zádumčivý,
hvězdným šerem do oken se dívá,
tryská touha jako živý pramen,
není domu, oken, není zdiva,
jenom jaro v dosahu tvých ramen.
Ale srdce neteskní jak v mládí,
kdy se touha v nedozírno dívá...
Svatojánská noc jde po kapradí...
Víš, o víš, že již se připozdívá,
že je večer snově zádumčivý?