Jarní můj příteli s červnovým zrakem,
do mlžin sychravých níží se rok...
Zda cítíš také, jak pod těžkým tlakem
k rozcestí náhlému směřuje krok?
A když tvůj průvod a pohled byl sladký,
proč smutek dvojí v něm tesknil a zrál?
Jarní můj příteli, od křižovatky
samoten odejdi v podzimní dál.