Opustil jsem tě ve šíleném zblouzení,
Bych světem od konce do konce bloudil,
Zda lásku možná nalezti bych soudil,
Zda vřelou lásku mou kdo láskou odmění.
A lásku hledal jsem v bláznovském domnění,
U každých dvéří jsem tak snažně loudil,
Lkal, žebral – však jen vztek se v lidech proudil,
A místo lásky podali mi zhrzení.
A dlouho, dlouho jsem se světem ploužil
Pro lásku – marně však po lásce toužil,
A s tichým bolem v otčinu jsem přišel zpět.
V tom tys mě, matko, k srdci přitulila,
Ach, a ta slza, již jsi vyronila,
To byla láska, jakou neměl celý svět! –