Teplo rozlévají do staletí
hrdinné a mocné duše vroucí
básníků i světců, vůdců královských.
Blaho sálá prostora, kde žijí,
ať v těle pozemském či jako stíny skvoucí.
Moudře nás hřejí v hluchoněmém šeru;
a vznesem-li se v nadsmyslnou sféru,
radostně se duch náš přiřadí
k svému milenému herou,
v jeho světlem ševelící ór,
duchovým mlnem sršící,
jenž jako zářivý a lehký chór,
svým letem krájející sloje stříbrolesku,
bude bezdnem za aionem plout.
Hořící srdce jejich nenávidí čas
a prázdný, chladný prostor nenávidí.
Je laskavý a nesmrtelný jas,
jenž ve všem žije a vše vidí,
z něhož světlo ssají duše lidí;
zná všech hnutí podvědomý hlas.
Je souhrnem a teplým středem množství,
je tepajícím kusem božství.