Tmou v luhu zahoustlou, kde pableskují jezy,
ty mladé hlasy dva šly travou divokou;
zpěv její vysoko vlál nad mlčením mezí,
zpěv jeho omdléval strun hudbou hlubokou.
V tmách širých rozhozen se třpytil slavný Vůz
a Labuť jiskřila a háral Arkturus
a velká souhvězdí noc celou snila němě
o nezrozených dnech, kdy nebude už Země.