Neznámá dívka z okna hledící
je tváří temnotnou, je vykrojenou
jen neurčitě z tmy tmou žijící,
jen žitím od temnoty odlišenou.
Na křehkých rysů život hlubinný
tma rozlévá své hluboké a jemné
a v jedno splývající odstíny,
je snad jen černým světlem hvězdy temné.
Tak duše dívky, nad svět nakloněna,
tmu žije, v ní se uvědomí tma,
v týž se mnou večer, jenž je beze jména
jen temnou vlnkou v noci neznáma.