Neděs se sluncí, komet, zemětřasů,
nehroz se vesmírného moře duchů
ani lemurů, jichž tápání se plíží tmou,
jen mírně boj se černé, dusné chodby smrti,
neděs se, že tvá jiskra s sebou vláčí
maso a kosti a má vléci jednou
závojový oblak roucha jiného.
Ta všechna hrůzná sláva musí býti.
Ale raduj se, že jsi nesmrtelný duch,
že budeš dále žít, že hmoty jsou jen přelud,
jichž tvary procházíš jak věčný vánek,
vesel se z běd a útrap: smutně pohynou
v milostném žáru niterného blaha,
těš se z neduhů, vždyť každý srdce hryz
je dobrá předchuť světelného bezdna,
chyb mysli nedbej: duch tvůj zmohutní,
bude chvíti skálou, chápat záhady,
plesej, že jest a jest ta divukrásná síla,
zvaná Bůh, tůň nesmírného štěstí,
tajně vesel se a stále na svých rtech
měj tichý, vědomý a smírný úsměv.