Slabý vzduch se uzdravuje,
jdu někdy neviditelným keřem blaha.
Říms myšlenka zrůžovělá
tetelí se prázdnem. Výše
útlý vloček chladné bavlny. –
Později břitký deštík trhá šero,
krátké čárky kácejí se různosměrně.
V nahých prutech z ničeho se rodí
bledá krev hliněného božství.
Ve vzduchu někde hnízda prochladlá
a jinde hnízda blaha slabě hýřivého.
Tváře jsou vejce omamné mlhy
světelné, kterou probíhá mnoho zlatých
nitek; pupeny choulostivé
chráněny pouzdrem oparu svítivého.
K ukrytému cíli všeho toužíc
smrtelným pachem nyje černé srdce země.
Široký, rozvolněný van
rozjihlými těly provívá
jak muselinovou záclonou.