Nad plotem hourá šerozeleň,
ztich měsíc mezi dvěma laťkami.
Hučení smrti ve vrcholcích černých
blíží se a vzdaluje,
vzdaluje černě do neznámých lesů.
I osamělý jeřáb vzpomene
zatřást se někdy šeře.
Cvrčku života, proč tlučeš,
slavíku churých brambořišť,
až v jednotvárném rokotání
čas zdá se bolně tát, –
ani tvoje chvíle nestane,
zajdem dřív než hukot těchto hvozdů.