Stálice srší azur,
široké jako nikdy,
vášnivě přerývá se cvrček,
tmy horkem napájí.
Mít srdce dosti hluboké
pro všechna souhvězdí,
pak možno putovat
pranocí vesmíru.
Kdybych byl Jediný ve vesmíru,
rozlehlý duchový tvar,
a až za soustavy jen
mé mrákotné nitro vlálo by:
dosti, bude-li obsahem mým
rozevřené ticho hvězd.