Svět hvězdných soustav jest jen ostrůvkem v tmě pusté,
jež, světla širý lem, se valí blíž a blíž,
jde miliony let, se hrne v spoustě husté,
ty, lidstvo, netušíš, v snu reality spíš.
Tak hvězdy rozpouští a hltá život-zář,
ni mléčné dráhy lesk jí nemůže už ujít.
Pak pravou, poslední mít vesmír bude tvář:
nic prázdné, jediné, tmu předvěkou. Nox ruit.