Mokrá dřeva stála zdrceně.
Z plechu černě lakovaného
kmen řezán. Všechny šikmé linky,
zvlhlé, chýlily se šikměji.
Lavice mokrem zčernalá,
v niž nebe olověné civělo,
v onen dávný večer mého mládí
jakým’s byla slepým zrcadlem
záhady, které zůstalo
co táhlá, šedě lesklá skvrna
rozlito v mé paměti?