Na dosah ptáčat klamně blyskotá,
se z černa slemen slizká skvrnka noří,
zář blízká, šest set letí let, v ní hoří,
vře, víří, hýří, tryská, kolotá
nic zmocněné, snu řidší prahmota,
hvězd perly zrodila a jiné tvoří,
kde šerpa mhy se uzlí v skvoucím moři
a prázdno mění ve kvas života.
Zřím stvoření, mhu zadrh’ povel Ducha?
Snad v pevný glob se zhustí hvězdná tucha
a duše sestoupí v tvar jasných těl.
Kéž geniů tam vzejde vzdušné plémě;
ráj vyšší, slastnější než trudná země;
kéž svatý duch by tam se rozhořel!