Háj jarních jabloněk se houpá,
jarní vítr nahý
v jich bílých peřejích se koupá.
Šum vlahý a blahý.
Pod prosluněným šelevem
květů, útlých listů a vánků,
temný, dumavý ton srdce
jako z hlubokého spánku.
Své kořeny sšeřelé,
jež v záhadě světa dřímou,
mhavě si uvědomí
srdce a stromy.