Skip to content
1880–1932

Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou,

František Bíbl

na luzích země květy radostné, jichž blahým mlékem zapomní se marnost. Jinak rozhodlo se. Jinou cestou do soumraku zašel každý z nich,

jen z dáli tušili své trvání. I tato tucha zajde. Staletí dout budou, temný, neúrodný vítr. Hvězdy k sobě přiblíží se zvolna

a jiné od sebe se oddálí; vůz přejde v člun a W se změní v Z. Ani atom z jejich bytostí nebude se vznášet v prachu mrtvin.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.