Skip to content
1880–1932

Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.

František Bíbl

Cesta, potok soumraku, jímž se brodím. Kmeny se roztékají kalně v děs lesní, šeře mátožný, jímž jsou rozplynulé,

mrtvé duše křovisek a trav. Vysoko hučí nezřetelné hlavy. Větvemi se mnou putuje, ale z velké dáli, němá hvězda.

Ospale zdiven ptám se: Hukote, odkud přicházím a kam jdu?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.