Jak mnoho květů ve světě,
jak mnoho plných růží,
že se při jejich zápachu
až mladá prsa úží!
O blaze tomu, směle jenž
svou rukou po všech sahá –
jak šťastný jest, kdo směle jde,
jak nešťastný, kdo váhá!
Kdo štěstí skromně zakotvil
v květ jediné jen růže,
jakž, když mu náhle uvadne,
své štěstí chránit může?
Aj tomu může slza jen
zas rozpěnit krev zchladlou,
když otevře své modlitby
a zří v nich růži zvadlou.