Tak krásně vesnil jsem se v smrt,
však procitnul jsem brzy –
ach, jak mne živá skutečnost,
jak mne ten život mrzí!
Jen v myšlénkách mít štěstí vždy,
jen ve snu mrtev býti
ach, žeť nemožno v krásném snu
už pro věk, pro věk dlíti!
Zas cítím, že jsem živ, vždyť zas
své cítím dobře chyby,
vždyť vidím zase přátel kruh,
a slyším – jejich sliby!