Kdybych si zrak snad vyplakal,
toť housličky bych vzal
a potáh strunou hedvábnou
a světem se pak dal.
Teď dáno mně, jak pěvcům všem,
jen polovičné světlo,
že zřím, co jiným rozkvetlo –
a mne co vždycky hnětlo.
A zpěv můj zná jen ctnosti půl
a polovičné chyby,
a přec ten polovičný zpěv
se mojim bratrům líbí.
Však kdybych nezřel ten váš skvost
a struna zapěla,
toť by vám bratří píseň má
pak srdce rozchvěla.