Když na smrt někdy pomyslím,
mráz děsný tělem běží;
hrob bývá příliš hluboký,
a člověk sám v něm leží.
Až umru, bratří milení
hrob sami vykopejte;
bych lidem přece blíže byl –
jen v mělký hrob mne dejte.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Když na smrt někdy pomyslím, · Josef Barák · Poetry Cove