Stojí černý pahorek,
na měn bříza bílá
a pod břízou tichý hrob,
v hrobě moje milá.
Dal jsem všechnu radost svou
pod rubáš své děvy,
za to z hrobu vyrostly
nejkrasší mé zpěvy.
Vyrostly jak bujný strom –
ovoce má krásné –
uvnitř popel, prach a smrt,
zevnitř barvy jasné.
Zevnitř krásné červánky
ve večerním třpytu,
uvnitř hrob a popel v něm
z vroucích druhdy citů.