Kol divý pláč a truchlý zpěv
a kněz už vchází do dveří,
a moje mysl zmatená –
ta tomu ještě nevěří.
A přece ví, že slunce mně
dřív nežli jiným zachází,
a dnes co krásně vykvetlo,
mně zejtra mráz zas omrazí;
a o lásku když žebral jsem,
žebrácká hůl se zlámala,
a v okamžiku posledním
mne každá naděj zklamala.