Už jaro zde, jenže se ještě
jak malé dítě zimou třese,
a nožka – slunce papršlek –
je bázlivě v kraj pustý nese.
Zde sedím mrzut v světnici
a nevím, což už venku kvete,
myšlének lonských hejno mne
svým pozdním mrazem ještě hněte.
A nevím, co těch myšlének
nedomyšleno ve hrob kleslo,
a co z nich květu opadlo,
a co z nich ovoce přec neslo.
A nevím, zdaž si myšlénky
mám nově z jara odchovávat,
a na podzim zas za živa
i svým se srdcem pochovávat.
Ba věru, mne už zmrzela
myšlének bujná, divá cháska,
a mrzí mne už jara květ,
ba mrzí i ta stará láska.