Ó má drahá, moje ze všech nejmilejší,
zjev se mi, bych zíral tvoje nejvnadnější
půvaby a krásy, jež mne roznítily,
po tobě že stále toužím, ideale milý!
Pro tebe jen lká, se souží srdce moje,
ach, jen v tobě vidím život, blaho svoje
tvá mne zcela zaujala lepá krása,
tebou jen mi vzejde žití spása!
na tě myslím, kdyžto sním a žiju,
na tě myslím, kdyžto jím a piju,
bez tebe mi život smrtí,
ráj je klamem,
pravda mamem,
bez tebe mne zhouba zdrtí;
svou lásku, hle, ti vyznávám,
a srdce své ti podávám,
i šepcu ti, jak břehu šepce vlna:
Ach vyslyš mne, ty drahá kapso plná!