Kdykoliv se píseň mi
z hrudi moji vine,
vždy, o vždy, jen krve proud
za ní ven se line.
Kéž mne, písni, žalem svým
uspíš ve hrob chladný,
vždyť tu pro mne mrtvo vše,
a tvůj úkon snadný.
Zni jen, písni moje, dál; –
až pak ztichneš jednou:
krve proud se zastaví,
a mé tváře zblednou!