O synu, nejev světu tíž,
jíž srdce se ti chvěje –
ba zjev to svému soudruhu,
a hle! on se ti – směje!
Nesnadno najdeš přítele,
když bol ti srdce svírá,
ba svět ten místo potěchy
ti vsadí ještě štíra.
Můj synu, když tě souží žal,
a bolesť duši klíčí;
když bouře ve tvůj mlátí člun,
a zloba se ti příčí:
Tu v šírou vyjdi přírodu
a vylkej vše té matce:
ta podá tobě útěchy,
ta ukojí tě sladce.