Umřela dobrá matička
a zbyla dcera chudičká,
páni ji vzali z rozcestí,
a lidé – řekli o štěstí.
Rov sešel, leta minula,
zpomínka v moře splynula...
Kněz kráčí ku zdi hřbitova,
dnes neznámá se pochová:
nad hlínou v koutě zapadlou
ji našli – růži uvadlou.