Malé děvce, rozcuchané,
šat – kus hadru, čeho třeba!
„Malý dárek, milostpane,
hlad mám, já si koupím chleba.“
Bílý atlas, šperky, zlato,
žárné oko, slíčné tváře:
„Blázen v bídě šlape bláto,
může-li jeť na kočáře!“
Vpadlé oko, pohled chtivý
a úšklebek v žluté líci:
„Jak kdo může, ať se živí,
líp zde, než-li na ulici.“
Hadry opět, hlas se třese,
v svadlé tváři hříchu čtena:
„Smilujte se, slitujte se,
jsem nešťastná, slepá žena!“