Hrozivě hučí příval dravý,
a vlny hříchu vzedmuty;
však marně jícen zeje tmavý,
hle Kristus, k stanům věčné slávy
přepevný most to sklenutý.
Vytrvej!
A kníže temna morné rány
ať vysýlá lstí přemnohou;
k obraně zdi jsou přichystány:
tu víra – tvrz, již pekla brány
úklady svými nezmohou.
Vytrvej!
A třeba šalbou svět i smělý
a zlobou metal po stráži:
tu láska – štít, jímž kalné střely
se k nepřátelům zobracely,
ta řady jejich poráží.
Vytrvej!
A když i tělo slábne, klesá,
a mlhou se oko pokreje;
ó, pohledni jen na nebesa,
tam hvězda – naděj’, srdce splesá,
a matná duše okřeje.
Vytrvej!
Tak jménem Páně! dál a dále!
A třeba cesta trnitá,
jen neochabuj, Boha chvále,
a mír a blaho neskonalé
tě v jeho klínu uvítá.
Vytrvej!