Ve srdci dík a na rtech píseň nesa,
blížím se tobě, všehomíra Pane,
z milosti tvojí svaté, svrchované
zbavena trýzně duše moje plesá.
I stál jsem sám a v úzkostech se třesa,
tys viděl srdce choré, zbědované,
palčivou slzu, kterak přes tvář kane,
a tělo bídné, ano hyne, klesá.
I dal jsi vzejíť slunci slitování,
vložil jsi balsam na hlubokou ránu
a setřel slzy všemohoucí dlaní.
Otče náš, láska tvá je nekonečna:
prosícím dáváš slova svého manu
a stonásobně žehnáš srdce vděčná.