Svat večer. V jizbičce chudé
nemocen trpím, lkám.
Radosť dnes po světě všude,
a já tu sám a sám.
Pohlížím do noci. Teskné
myšlénky na prsou.
Nebe a země se leskne,
a všude hvězdy jsou.
Zachvělo ledovou pouští
tajemné rozchvění.
Velebně s nebe se spouští
hodina spasení.
Osvítil hlubiny duše
slunečně zářný jas.
I spínám ruce a v tuše
blahé se modlím zas:
„O sestup s nadhvězdných výší,
ve srdci zroď se mi;
osvěť a pro nebes říši
je posvěť na zemi.“ –