Údolím smrti stínu
z obydlí temnosti
putujem k Hospodinu,
ke branám věčnosti.
Jsme bídni v pouhém chtění,
však v Kristu spomožení:
s námi se ubírá,
nás vede, podpírá.
Aj víme, v nepravosti
že země všeliká,
leč v Boží prchlivosti
i milosť veliká.
I nebudem se báti
před tváří jeho státi,
prosíce: „Bože náš,
jsme – až nám požehnáš!“
Přímluva mocná, svatá
nám cestu urovná:
hle září rozepjata
již duha čarovná.
Svědectví máme mnohá:
Syn člověka že Boha
po hněvu odvěkém
usmířil s člověkem.
A proto tlučem směle
na brány věčnosti,
vždyť máme Spasitele
a smlouvu milosti,
a tady stojí psáno,
že všecko bude dáno,
kdo srdcem zapíší
se Kristu Ježíši.