Pohádku dědek vypravoval,
„Byl muž, ten mnoho znal:
tajemných kouzel prozpytoval
hlubinu, šíř i dál.
Hvězd na plamenu uměl chladném
rozžhaviť ducha troud,
pohorských květů v kraji spádném
vod živých našel proud.
Tak žil, vždy mlád. A v bujném reji
prolétlo mnoho dob.
I napadlo kdys čaroději,
kam vede brána – hrob.
Pomocné duchy svolal na zem.
,Jen smrt ví,‘ výrok zněl.
Zavolal smrt a – umřel rázem...“
Dál dědek nevěděl.