Vytáhli kotvy. Stoupá loď
v čarovný moře chrám.
„Matičko, bůh vás chraň a voď
a potěš na vše sám.“
A pokud obzor, hladina,
a vlny dmou se výš.
„Odpusť, má drahá, jediná!
Jak v srdci mně – ty víš.“
Na hrstku hlíny upřel hled
a ňadra projel vzdech:
„Otčino má! Tě naposled
já zřel – a v okovech!“
Ze mračen měsíc proniká.
„Tak chladna cizá dál!“
A shůry zní hlas plavčíka:
„Muž v moři! ... Dokonal.“