S luny vítr mračna shání –
pytlák stojí na čekání;
na čekání v hustém křoví
blízko chaty myslivcovy.
Dupe mráz si v bujném kole
na skaliny větve holé;
na ty stromy, na to mlází
operlené květy hází.
Sypkým sněhem šelesť kroků –
vyšla srna. Pušku k oku!
Hoj co srna! lesník mladý
s pytlákovou ženou tady!
Houkla rána – prasklo chvojí.
Horou zazněl výkřik dvojí;
zazněl horou, zanik’ v doly.
Pytlák pohled’ na mrtvoly,
na mrtvoly, na ručnici:
„Mám to věrnou společnici!“