Mě hvězda skvělá vodí,
to hvězda učící,
kde přístav hledať lodi
bouřlivou vichřicí.
Když výš se vlny vzedmou
a srdcem bázeň chví,
pohlednu nocí temnou:
tam hvězda má se skví.
A rozbouřené vlny
klesají pozvolna,
a mrak ten hrůzy plný
jen propasť vyrovná.
Bezpečně duše spěchá
pak v pravdy věčné stan:
můj vůdce, moje těcha,
tou hvězdou – Kristus Pán.