Má píseň tobě zní
a tvoji hlásá chválu,
ty mocný Králi králů,
když nad krajem se dní.
A slunce skvělá zář
když zemi osvěcuje,
má duše prozpěvuje:
„Výš leskne tvá se tvář!“
Když hor se dlouží stín,
a noc se s krajem snoubí,
ze srdce volám hloubi:
„Vše zastírá tvůj klín!“
A hvězdný diadem
když rozpjat na nebesa,
mé nitro hlasně plesá:
„To roucha tvého lem!“
Aj, všecek vesmír chrám
a podnož tvého trónu –
nad davy milionů
panuješ sám a sám!