Pozvedl k oku ručnici
a zabil bílou laň;
s výčitkou oko truchlící
se obrátilo naň.
Je dávno tomu – širý svět
probloudil za ten čas,
uvadnul v tváři mládí květ,
a černý zbělel vlas.
A v upomínek směsici
teď čelo tiskne v dlaň:
ze všad to oko truchlící
s výčitkou zírá naň.