Ustlal ženě k odpočinku.
Chata prázdna. Čí to vina?
„Hohó, jenom neplač, synku,
pojedeme na Turčína.“
Prodal koně, koupil chleba,
potěšil se v srdci mladém.
„Turčín má jich víc, než třeba,
a ten tu by sešel hladem.“
Rozloučil se s jataganem,
zanesl i damascenku.
„Seč beztoho nedostanem,
nač rezivěť ve přístěnku?“
Hořké slzy nazpět tlače,
s oteckým se žehná stanem.
„Svět je velký! Trp, kozáče!
Kdo ví, budeš atamanem!“