Válel se cikán po stráni,
byl hladov jako chrt,
i dal se chuďas do lkání
a volal kmotru smrt.
Hoj slovo stuhlo v jazyku
a kosti projel mráz.
„Jsem tady, vstávej, chlapíku,
tak jakou? nemám čas!“
Sebrala hrůza cikána,
vtip ale v odvěť klad’:
„Vidíš tam toho havrana –
a já mám velký hlad!“