Blažený dům.

Ó blažen dům, jenž ze všech vzácných hostí, Ježíši milý, tebe v pokornosti do svojich přijal nejraději stěn, kde nejvíc vítán, nejvíce jsi ctěn;

kde všecka srdce vroucně tobě tlukou, kde všecko čeká na pokyn tvých rukou, radostně na tě patří oči všech, a každý po tvých ptá se rozkazech.

Ó blažen dům, kde pevně muž i žena, že táž krev spáse obou vyceděna, týž víry základ mají ve prsou a v lásce tvojí svorně živi jsou;

po tobě touhu ve svém nitru nosí a nerozlučně s tebou zůstať prosí za doby blaha i dnů bolesti, ať září mír, neb stíhá neštěstí.

Ó blažen dům, kde zbožně otec, matka, vědouce dobře, drobná nevinňátka že chováš víc než péčí matčinou, modlitbou dítky k tobě přivinou;

kde u nohou tvých naslouchá vše rádo a chválu tvoji záhy, ještě mládo, učí se hlásať, Spasiteli náš, vždy po cestách, jež v zalíbení máš.

Ó blažen dům, kde láskou k tobě veden i sluha při všem cíl zná jenom jeden – věda, čí oko na něm spočívá – aby tak byla svatá vůle tvá;

kde čeleď všecka, tvoji služebníci, v pokoře, lásce všady jednající, vesele práci zniká všelikou, poctivosť v malém koná velikou.

Ó blažen dům, kde radosti ty sdílíš, ó blažen dům, kde smutné těšit pílíš, kde lék nám jsi, když nemoc počíná, kde v rozkoši se na tě vzpomíná:

až po skončené práci denní každý, odkud byl poslán, navrátí se na vždy, v nebeské blažen patře výšiny, do velké, krásné, volné otčiny.