Kam vše se podělo, kam loňské sněhy,
kam všecky úsměvy a slova plná něhy!
Je konec pohádky a vychlad srdcí žár,
a mrtva, mrtva je už píseň zašlých jar.
Den tiše zhasíná v studeném svitu hvězd,
a dávno zhasili už světla podle cest.
Rci, čeho líto ti je, líto nejvíce?
Do oken zsinalá tvář hledí měsíce.
Co život dal, čas bere, pochová.
Z minula zvony znít, slyš, zvony domova.