Zšedl svět a pohádky se končí,
zestár už a v nic teď nevěří,
po dni ještě rozzářeném sluncem,
jako když se v chladu sešeří.
Životem jak osud chtěl, tak šel jsi
po cestě, jež v dál se vinula –
Zestár svět a zšedl za ta léta,
cize hlas tvůj zní, hlas minula.
Jak když poutník unavený přijde
v cizí dům a nehostiných stěn,
otázku jak čet by v každém zraku,
odkud jde, co chce tu poutník ten?