Od města k městu, ode vsi ku vsi
po léta světem chodil jsem,
laskavým slovem, úsměvem vlídným
mluvila vždycky ke mně zem.
Až jednou pozdě, země když chladla
v studeném světle bledých hvězd,
podivný smutek náhle mě přepad,
světla když hasla podle cest – – –
Od města ku vsi širým jdu světem.
Jak jsem jen chvíli váhat moh!
Nakonec přece tuláka vítá
teplý pach chléva, vlídný stoh.