Jde krokem neslyšným, Smrt, tato žnečka bledá,
jde z kraje do kraje a ruce k dílu zvedá.
Jak vytrvalý žnec širokým ruky vzmachem,
a klidným kosí, zem se krve barví nachem.
Do práce vychází a postupuje v lada,
jak zralý leží klas těl mrtvých dlouhá řada.
Jde krokem neslyšným, žne, kosí bez ustání,
snad kosy ostrý svist bys’ v tichu slyšel plání.