Mřížoví vchodu park od světa dělí.
Jaro. Zpěv ptáků a v záhonech květ.
V podvečer dívka tam po cestách bloudí
se sny a touhami šestnácti let.
V zšeřelém pokoji zestárlé srdce
stesklo si, marnost, že všecko je klam,
o trochu radosti, prchavé štěstí
věčný a marný boj život, že sám.
Mřížoví vchodu park od světa dělí.
Po cestách světem tuláci jdou
s radostným srdcem, že slunce jim svítí,
za noci hvězdy nad hlavou.